Pero dopsalo..

15. září 2014 v 21:36 | Ronnie |  Život píše
Jednou člověk příjde na to, že pocity, které měl třeba u mytí nádobí, když mu bylo 8 a tvrdil: "Já to zvládnu sám, už jsem (v mém případě) velká holka!" se vytrácí s postupem času a čím je člověk starší, tím víc hledá rady u kamarádů, rodiny nebo u pratnera. Pousmívám se nad situacemi...jako třeba když jsme byli v devítce a pro nás holky bylo snad nepředstavitelné, že bychom měly jít na záchod bez svojí nejlepší kamrádky. A ptám se proč? Copak bylo tak těžké projít chodbou plnou kluků? Myslím si, že ne....pokud tam tedy neseděl ten jeden, před kterým vám rytmus chůze vynechával. A vlastně tenkrát člověku nedošlo, že není proč být nervózní....dotyčný jen seděl, nědíval se na vás....ale to nebudu vytahovat, historie ať klidně spí, však má taky nárok na odpočinek :) ;)
Chtěla jsem se dostat k něčemu jinému. Člověk jednou zažije situaci, kdy se musí rozhodnout. Ať už je to pastelka nebo místo ve třídě a nebo budoucnost. Nejhorší je, že člověk se musí rozhodnout nakonec stejně sám a přebírá plnou zodpovědnost za následky.....jak nefér! Teď by se člověku hodilo slyšet: "Já ti pomůžu, ještě nejsi dost velký, aby jsi dosáhl do dřezu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.