Teda mami?!

19. října 2014 v 14:38 | Ronnie |  Život píše
Dnes jsem si četla časopis v křesle v obýváku, když máma vytáhla sukni ze skříně a prohlásila: "Zatím si tu sukni dej k sobě, já ti ji spravím, až třeba zhubneš, když začneš chodit do práce. Nevím, třeba budeš mít příští rok díky práci jinou postavu." Samozřejmě to neřekla takhle doslovně. Ale naštvalo mě to. Máma umí šít, já ne. Tak jsem ji poprosila, aby mi tam spravila knoflík nebo co to tam je špatnýho. A tohle mě dopálilo. Jako vím, že mám kila navíc a teď když jsem doma a nehýbu se, se spíše rozšiřuji, ale nebylo to fér. Tohle člověk nechce slyšet nikdy. Nejsem taková, že bych hned vyvděla a udělala ze sebe za pár měsíců anorektičku, ale vzalo mě to, to je fakt. Myslím si a doufám, že to byla poslední kapka k tomu, abych začala se sebou něco dělat. Dnes mám hroznou chuť jít na procházku. Jenže s mamkou bych nešla (dneska mi neskutečně leze na nervy) a přítel je po nemoci a navíc jde večer na noční, takže pochybuji, že by měl náladu se projít. No uvidím, buď mě to dnes vyláká nebo nevím. Každopádně bych asi měla využít nálady, kdy se mi chce dobrovolně na procházku. Jediné, co je na nic je to, že jsem se před nedávnem stěhovali do vesničky, která je hned od naší minulé, a není tu kde se projít. V minulé vesnici bylo tolik míst za vesnicí, kam člověk mohl jít a nic ho tam nerušilo, ale tady může jít jen vesnicí, kde je sem tam pár stromků, prostě ne to pravé ořechové. Na houby tohleto.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.