Nakopnutí

8. března 2015 v 13:32 | Ronnie |  Život píše
Včera mě to ani tak nechytlo, jak dnes. Je totiž neděle, což znamená, že zítra musím opět do práce, ve které pracuji skoro dva měsíce. Je to moje 1. zaměstnání a pracuji jako skladnice. Je to celkem monotonní práce, což mi vyhovuje proto, že mě tolik nevyčerpá po psychické stránce a doma se můžu věnovat pestřejším věcem.
Je tu ale jiný háček.

Samotná práce mě moc baví, jsem takový ten typ, co musí mít vše uspořádané, ve všem jasno a pořádek. Jen kdybych rozuměla celé té práci, nebo spíše celé té firmě. Je to firma, kde se něco vyrábí (nebudu psát co z důvodů, že by pak někdo poznal, kde pracuji). Je tam materiál, kterému holka, co není technicky a nářaďově založená, nemůže jen tak rozumět. Ani, některé věci jsem se už naučila a světe div se i pochopila. Jsou zde ale i věci, co mi někdo může 50x vysvětlovat a já tomu prostě ne a ne rozumět. Navíc si kolem dokola dělníci stále na něco stěžují (a jsou to věci, které já ve skladu neovlivním, ale samozřejmě za to můžu já). Navíc mi přijde, že mě má stále někdo potřebu shazovat. Protože jsem tam chvíli a všechno ještě neznám a nevím třeba, kde co je.

Je to těžké. Práci skladnice mám ráda, jen kdybych mohla skladovat něco, čemu rozumím. Abych vám to přiblížila, je to jako byste strčili chlapa do obchodu se šminkama. I když se naučí, co je co, už je těžké zákazníkovi poradit, co je vážně dobré a k čemu to je atd. A něco podobného prožívám já. Práci rozumím, ale věcem, které mám vydávat, počítat a ukládat, moc ne.

Kdyby se tu našel někdo, kdo napsal, co by dělal na mém místě on, budu ráda.

Mimochodem začínám si hledat jinou práci. Ráda bych se držela stejného povolání, ale nabídky jsou chabé. Samozřejmě na místě zatím zůstanu a budu se snažit dál, ale nevidím to růžově.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.