Pardon, já půjdu tudy!

9. března 2015 v 17:08 | Ronnie |  Téma týdne
Když jsme byli malí, ptali se nás, čím chceme být, až vyrosteme. Já odpovídala: "Malířkou nebo paní učitelkou nebo doktorkou." Na zdravce jsem strávila 14 dní, vlastně jsem tam ani nechtěla (ale to je složitý příběh a teď se mi o tom ani psát nechce). Takže doktorka = nic. Paní učitelkou jsem se rozhodla nebýt v 9. třídě, když jsme měli Den naruby a vyzkoušeli jsme si roli učitelů, včetně přípravy a výuky na jeden den. Paní učitelka = nic. A co se týče té malířky. Asi bych se tak nenazvala, to bych musela být na jiné úrovni a musela bych se tím živit, abych o tom mohla mluvit jako o povolání.

Pracuji jako skladnice. Ani k jednomu to nemá blízko. Ale ta práce mě baví a cítím, že se tím chci živit (i když, doufám co nejdřív, v jiné firmě).

Ale asi bych neřekla, že zrovna pro mě je moje povolání zároveň životním posláním. Možná ani nedokážu říct, co je mé životní poslání. Ale asi bych to napsala takhle: Naše životní poslání je takové, jací jsme my. Já jsem například velmi přemýšlívý člověk, až mě to někdy štve. Na věci se snažím dívat vždy z více úhlů, i když ne vždy je to lehké. Jsem velmi vnímává, citlivá a dokáži se vcítit do kůže druhého. A možná tohle je to, za čím mám jít. Snažit se pochopit druhé, protože jak tak vzpomínám na střední školu, tam jsem se o to hodně snažila.

Možná to někomu příjde úplně zbytečné a vlastně nijaké životní poslání, někdo automaticky chápe všechny ostatní a bere je takové, jací jsou. Ale já si vždy vše musím vše promyslet, popřemýšlet nad člověkem, odhadnout ho.....možná to je ono.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hellboy hellboy | Web | 9. března 2015 v 17:13 | Reagovat

taky jsem nakonec nezůstala u toho u čeho jsem chtěla být:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.