Nemožná dívka

30. dubna 2015 v 13:31 | Ronnie |  Téma týdne
Tento článek nechci pojmout jako lítost vůči sobě. Spíš se jen vyzpovídat z toho, jak nemožná dívka dokážu někdy být.

Začalo to vlastně tehdy, když jsem začala chodit s mým nynějším přítelem. Hrozně rychle jsem si zvykla na to, že mi se vším pomůže, zajede se mnou do města, když třeba potřebuju k doktorovi apod. A to byla chyba, nikdy jsem si na tohle neměla zvykat. Pak už pro mě byl problém jet i tým autobusem do města (přišlo mi to asi děsně namáhavý a otravný, fakt nevím). Nebyla jsem schopna si pomalu nic sama vyřídit, protože jsem si tak zvykla na něčí oporu a ochotu se mnou podobné věci řešit a prakticky vyřizovat za mě. Už tehdy mi začalo docvakávat, že jsem nemožná, že si nedokážu skoro sama nic vyřešit a přitom to není tak dlouho, co jsem se nebojácně do všech věcí pouštěla sama (možná s nervozitou a se strachem, ale zvládala jsem to).

Další level mé nemožnosti nastal, když jsem se chtěla rozejít s přítelem. Poprvé to nastalo asi 6 měsíců po tom, co jsem se dali dohromady. Měla jsem pocit, že se nudím, že potřebuji nějaké to vzrůšo, i když sama dobře vím, že jsem spíše uzavřenější typ a vzrušení typu: Jdeme kalit! nebo Já se dneska tak ožeru na té tvé oslavě! jsem vlastně nikdy nevyhledávala. No, krize rozchodu se zažehnala. Ale pak se objevovala snad každého čtvrt roku. Věřte mi, nedělala jsem to schválně, dokonce mě to samotnou štvalo. Nevěděla jsem, proč mám taková období. Vážně jak načasované. Každého čtvrt roku. Obdivuji mého přítele, že to se mnou zvládl až do teď. A ne, není to chudák typu: nikdy si nemůžu najít holku, protože jsem ošklivej, samotář a strašně nesympatickej. Naopak, je to hezký, milý, vtipný, upřímný a hlavně velice.....no je prostě svůj v tom dobrém slova smyslu. Nechápala jsem sebe, co se to se mnou děje, vždyť po takovém klukovi jsem vždy toužila. A nechápala jsem zároveň i jeho, že měl se mnou tu trpělivost. Asi tušil, že dospěju hned potom, co začnu chodit do práce. A vážně. Jakmile jsem začala pracovat, začali jsme se starat o byt, ve kterém jsme v pronájmu, o placení a zařizování, neměla jsem čas na podobné výstřelky typu: rozejdeme se. Cítím, že je to člověk, se kterým chci podstupovat věci typu: Ježišmarjá, nemáme ledničku, co budeme dělat? nebo Rozbilo se nám auto, to bude stát peněz, ale společně to zvládneme.Zrovna teď se nám doslova posraly všechny možný věci, co šly: počítač, auto, televize...a nechci vědět, co se stane, až si koupíme pračku. Každopádně mě tyto menší katastrofy nedonutily se rozejít. Naopak, mám pocit, že nás stmelují dohromady. Asi je to vážně vše jen o dospívání a změně priorit, kdy pro vás není vzrůšo tak důležité, jak kdysi bylo. Po tomto období jsem měla pocit, že nemožná dívka je pryč.Ale opak je pravdou.

Přišla jsem o práci, kdy mě vyhodili z totálně nelogickejch důvodů, kdy na moje místo dosadili mistra, který byl ve firmě jen na záskok a dělal totální ho*no!! Vážně, neplnil si svoje povinnosti, vůbec ho snad ani nezajímalo prostředí, ve kterém dělá a snad ani materiál, se kterým měl pracovat. Ale budiž, vyhodili mě. V tu chvíli jsem byla na dně a začala jsem si shánět práci. Našla jsem jednu, práce jako dělnice téměř za minimální mzdu. Byl to šok, protože v předešlé firmě jsem pracovala asi 3 měsíce a moje poslední výplata byla něco kolem 13 400,-i přesto, že jsem měla za ten měsíc 3 dny dovolené. Ale co se dalo dělat, že ano? Jenomže pak se mi ozvali minulé firmy, kam jsem si to naklusala za výrobním ředitelem. Že mě chtějí zpátky, že někdy prostě každý udělá chybu. Slíbil mi, že se mi v domluvený termín ozve. Neozval se. Když jsem mu tedy zavolala: Počkejte do středy. Fájn. Ale tlačil mě čas. Měla jsem totiž už tak napůl domluvené místo té dělnice. Stačilo si jen vyřídit papíry od doktora a výpis z rejstříku. Ale já stále naivně čekala, že se mi ozvou z předešlé firmy. Nakonec jsem to nevydržela a včera skoro o půl 4 volám do firmy. Nikdo mi to nezvedá. Za chvíli se mi ale rozezvoní telefon a je mi oznámeno, že to budou vědět tak za měsíc, jestli mě teda vezmou nebo ne. Že nechtějí udělat znovu ukvapené rozhodnutí. Fájn, tak si naserte, měla jsem chuť říct, ale ovládla jsem se. Nakonec jsme se domluvili, že ať nastoupím do té práce, kde to mám rozjednané a že se mi tak za měsíc ozvou s tím, jestli mě vezmou.

A jak to vlastně celé dopadlo? Doktora jsem si nevyřídila a na místo dělnice nejdu, protože....já ani nevím, třísměnný provoz, minimální mzda až 10 tisíc na výplatě. Ano, vždy je to lepší než nic, desítku jen tak na chodníku nenajdu. Ale...byla a jsem ze všeho tak psychicky vyčerpaná, že jsem nesebrala sílu a ani odvahu objednat se u doktora a nastoupit. Vím, je to ode mě velice zbabělé a sobecke, neohleduplné. A kdyby si někdo myslel, že se dívám shora na dělnice, není to pravda. Jen se asi tak rychle nedokáži vypořádat se všemi těmito změnami. V minulém zaměstnání jsem měla jednosměnný provoz a slušné peníze. A tady? Já vím, měla jsem to vzít a hledat si něco jiného. Ale já toho nástupu prostě nebyla po psychické stránce schopna.

A teď tu sedím jako nemožná dívka a přítelkyně. Utěšuju se jen tím, že až půjdu na úřad práce, nabídnou mi práci v oboru, který jsem dělal, než mě vyhodili. Což je skladnice. A doufám v to, protože když jsem se tam chtěla jít zaevidovat po tom, co mě vyhodili, paní mi řekla, že jsou tyto pozice teď velice žádané. Tak snad nebudou všude chtít oprávnění na VZV.

Můj přítel je prostě úžasný člověk a někdy mám pocit, že si tak nemožnou dívku, jako jsem já, prostě nezaslouží.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Any Any | Web | 18. května 2015 v 10:15 | Reagovat

To mě mrzí s tou prací... Nicméně určitě se to obrází a brzy přijde lepší období, neboj. ;-) A tvůj přítel s tebou bude zřejmě proto, že tě miluje bez nějakých podmínek. Když budu citovat Coelha: "Člověk miluje proto, že miluje. Není k tomu žádný důvod."

Tak hodně štěstí a vytrvalosti. :-)

2 Any Any | Web | 18. května 2015 v 10:16 | Reagovat

* Ach jo, samozřejmě tam mělo být "obrátí" a ne "obrází". Jsem taky nemožná :D

3 Anior Anior | 18. května 2015 v 13:16 | Reagovat

Úplně tě chápu... :-) Tvůj přítel je opravdu moc milý, jestli to pro tebe vždycky dokázal udělat! Podle mě to zvládáš skvěle! Já taky nenávidím papírování a pořád potíže s prací, ale někdy jsou ti vedoucí maličko na hlavu! :D

[1]: Ano, z'tento citát se k tomu náramně hodí! :-) Miluješ protože miluješ a důvod k tomu nemáš! Tedy, v dobrém slovasmyslu! :D

Snad to dopadne dobře (a to dopadne) a ty se zatím měj hezky! ^^

4 Ronnie Ronnie | Web | 18. května 2015 v 13:46 | Reagovat

[1]: Na to, že citáty mám moc ráda a tento znám, nikdy mě nenapadlo si ho pustit do života při této situaci. Děkuju :)

[3]: To je! :)
Nevím, jestli to zvládám skvěle, ale snažím se to nějak zvládat :) Děkuju :) A těmi vedoucími máš pravdu :D

5 Illumináti Illumináti | Web | 18. května 2015 v 14:19 | Reagovat

such dívka
              wow
  much nemožná
                      very krize

6 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 18. května 2015 v 14:53 | Reagovat

Možná je dobře, že jsi tam nešla, protože ta psychika je velmi důležitá. No, každopádně budu držet palce s úřadem práce :-)

7 flovers-king flovers-king | Web | 18. května 2015 v 16:10 | Reagovat

Tak se někdy asi cítí každý a máš se, že máš hodného přítele :-)  :-)

8 Kika Kika | E-mail | Web | 18. května 2015 v 16:58 | Reagovat

držím pěstičky s prací, taky jsem teď měnila zaměstnání, zítra nastupuju do nové práce a mám zároveň motýlky a balvany v břiše, nástupy jsou tak trochu stresující.. Přeju ať najdeš práci, která se ti líbí, třeba tu skladnici, nebo ještě lepší ;)

9 Ronnie Ronnie | Web | 18. května 2015 v 17:20 | Reagovat

[6]: Myslím si, že kdybych tam nastoupila, asi bych neměla tak dobré výsledky ve plnění norem, protože bych si asi furt říkala, jaká je to "pakárna". Nevím no, možná to za zkoušku stálo, to už se teď ale nedozvím. A děkuju :)

[7]:Jo, to se mám...:)

[8]: Tak to držím pěstičky taky a neboj dobře to dopadne, v tomto případě je nervozita povolena, ale ne moc velká, nesmí ovlivnit naše výsledky (třeba když jsem si byla zkusit tu práci dělnice, třepaly se mi tak ruce, že jsem nebyla schopna se plastem trefit do držáku na lisu). :)

10 Amazonka Amazonka | Web | 18. května 2015 v 17:34 | Reagovat

Toho přítele bych se držela vší silou! :D
Mě je teprve 15, ale mám trochu nervy z toho, až se budu muset nějakým způsobem osamostatnit protože jsem docela neschopná :D

11 Anett Anett | E-mail | 18. května 2015 v 18:19 | Reagovat

Každej je někdy nemožnej a hlavně, když je po psychické stránce trochu na dně. Už jenom doufá, kdy to všechno skončí, a v tom se objeví nové možnosti! Moc ti přeju, abys našla práci, co tě baví. A nevěš hlavu, takových nás je po světě spoustu.

12 Pražský poděs Pražský poděs | Web | 18. května 2015 v 18:21 | Reagovat

Hm...dobrý no.

13 Ronnie Ronnie | Web | 18. května 2015 v 19:32 | Reagovat

[10]: Taky že už budu :-) A neboj, v 15 letech je to snad normální, že má člověk ze samostatného bydlení nervy. Já jsem je tehdy měla taky, ale pak do toho tak nějak zapluješ a ani ti to moc nepříjde :-)

[11]: Ano přesně tak! Vždycky se člověk cítí tak, že už neví, co dělat a pak se najednou objeví nová možnost. Jako dnes, kdy se mi ozvali z jedné práce a zítra jdu na něco jako pohovor. A to z ničeho nic. Něco na tom asi bude :-) A děkuju moc! :-)

14 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 18. května 2015 v 20:13 | Reagovat

Jako já o tom nic nevím, ale myslím že nevzít práci aspoň za minimální mzdu a doufat že na ÚP ti nabídnou něco lepšího není zrovna skvělej přístup, protože ti taky nemusí nabídnout nic a furt je lepší mít tu desítku, než podporu, ale každý svého štěstí...

15 Lucka Lucka | Web | 18. května 2015 v 20:18 | Reagovat

:D hele, asi máme obě vedle sebe anděla s pevnými nervy... ten můj taky ustál moji maniodepresi, cholerické a žárlivé výstupy, vyhazov ze školy, hledání práce i moje pochybování o sobě, na co mi řekl- "Pokud si myslíš, že pro mě nejseš dost dobrá, tak ze mě vlastně děláš blbce, který si neumí vybrat holku, tak to prosím nedělej"

16 Ronnie Ronnie | Web | 18. května 2015 v 21:38 | Reagovat

[14]: Jo, vím, že to byla blbost. Podporu neberu, nemám odpracovaný rok. Byla to chyba to nevzít, ale jak říkám, byla jsem v takovém rozpoložení, že jsem to nezvládala. Poprvé mě vyhodili z práce a začala jsem o sobě pochybovat. Samozřejmě to není výmluva a věř, že vím, že jsem udělala chybu. Naštěstí jsem nepřestala práci hledat a zítra jdu na pohovor, snad slibný :)

17 Ronnie Ronnie | Web | 18. května 2015 v 21:40 | Reagovat

[15]: Páni, tak toto mi sice nikdy přítel neřekl, ale...páni! :-)
Je dobré, že tě tak moc miluje a vše s tebou překonal. No asi se to neříká nadarmo, když se u svatby říká "V dobrém i zlém." Jo, toto není svatba, ale zdá se, že to platí i pro život dvou lidí, kteří spolu jsou :-)

18 kalamity jane kalamity jane | 18. května 2015 v 21:46 | Reagovat

Neshazuj se Ronnie, to se stává jak chlapům tak i ženám. Možná je to teďka těžký, ale určitě se to zase zlepší :). Krom toho každý člověk dělá chyby.

19 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. května 2015 v 22:03 | Reagovat

Víš, je to tvoje volba ta práce, ale nevím, možná už bych se nevracela ani případně do té minulé práce. Nejsou spolehliví, když tě propustí a pak zase - možná a až - to se nedělá. Najdi si něco jiného. Není na škodu poznat i tu méně placenou práci, nahoru se jde vždy lépe než pak dolů. To myslím obrazně. Dřív se říkávalo začínat od píky, naučit se, ukázat, co v tobě je a nikdy si neříkej, jsem neschopná, nejsi možná jen trochu ,,lenivá" vymlouváš se. Však kdybys toho přítele báječného neměla donutilo by tě to něco dělat, starat se o sebe. Je příjemné někoho mít, kdo tě podrží, ale nešponuj to moc. Zvykneš si a pak ztratíš přehled o životě. ;-)

20 Ronnie Ronnie | Web | 19. května 2015 v 13:40 | Reagovat

[18]: Děkuji :) Je pravda, že kdyby člověk chyby nedělal, nikdy by se z nich neponaučil. Já teď vím, že už bych neváhala vzít práci i za minimální mzdu, hlavně, že bych nějakou měla ;)

[19]: Taky přemýšlím o tom, že kdyby se náhodou ozvali (což si už ani nemyslím), hodně bych váhala, jestli se vracet. Je to zároveň i ponižující, přiběhnout, když oni zapískají. Ale bohužel to tak dnes někde funguje (vlastně to tak funguje už od nepaměti).
Možná trochu lenivá ano. Ono když si člověk zvykne na vyhovující podmínky v jedné dobře placené práci, pak se mu nechce jít dělat do prostředí, které je najednou o dost náročnější jak po fyzické tak psychické stránce. Ale je fakt, že dnes bych se té práci nebránila, nevím, asi jsem po vyhazovu byla vážně tolik vydeptaná.
A ano, neměla bych si tolik zvykat na to, že přítel bude vše řešit se mnou nebo ještě hůř za mě. Děkuji za rady, vážím si toho :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.