Vždyť se oteplí

21. dubna 2015 v 10:56 | Ronnie |  Téma týdne
Přišla jsem o práci. Ze dne na den sedím doma a zítra se budu muset jít opět nahlásit na tak milovaný úřad práce. I přes několik poslaných životopisů pochybuji, že se někdo ozve.

Abych vám tuto situaci lépe objasnila:
Včera jsem šla do práce sice trochu s nechutí, ale tak už to u některých prací bývá. Nic jsem netušila. Pak mě najednou poslali za naším obchodním ředitelem, což mi přišlo už dost podezřelé, protože za ním nikdy nechodím, nemám proč. Ten nechodil kolem horké kaše, hned mi podal papíry s výpovědí. Byla jsem v tříměsiční zkušební lhůtě (v této práci jsem ale byla 4 měsíce, protože první měsíc jsem měla jinou smlouvu, takříjakíc na zkoušku. Byl to pro mě šok, nic jsem nečekala, ani trochu. Slzy jsem se snažila skrýt až do našeho kanclíku. největší ironií však pro mě bylo oznámení, že na moje místo dosadili chlapa, co tam mistroval na záskok. Původně ho chtěli vyhodit za totální neschopnost a nesplňování svých pracovních povinností. jenomže to by ho museli vyplatit, protože tato firma hned po zkušebbce dává smlouvu na neurčito. Moje (teď už bývala kolegyně) nebyla nadšená, protože onen muž nejraději nic nedělá a ve skladu je někdy práce až nad hlavu i pro dvě skladnice.

Co mi zbývalo, sbalila jsem si věci (kromě svého hrnku a lžičky, které jsem tam zapomněla) a šla pryč. Autobus mi žádný nejel, ale naštěstí bydlím hned o vesnici dál. Venku bylo teplo, zvlášť s těmi všemi věcmi, co jsem táhla a chůzí do kopců. Ale uvnitř sebe jsem cítila chladno. Takového chladno, které cítíte, když si jdete večer do lednice pro něco dobrého. Pro mě v tu chvíli neexistovalo žádné světlo, ani sluníčko, které hřálo a já se neuvěřitelně potila. Když jsem došla domů, stále jsem tomu nemohla uvěřit. Ten den mi přišel neuvěřitelně dlouhý, i když jsem pár hodin po příchodu domů prospala.

A dnes? Světlo na konci lednice (chladu) stále nevidím, jen takovou jiskřičku naděje z odeslaných životopisů. Vím, že mě zítřejší přihlášení na úřad práce nemine, tím jsem si bohužel jistá. To ale neznamená, že se nebudu snažit si něco sehnat sama. Tuhle práci, kterou jsem měla, mi úřad práce nesehnal. Ale také nezapomínám na to, že mi trvalo sehnat práci od konce maturity až po leden tohoto roku. A ano, sice mám už nějaké zkušenosti, ale i tak si myslím, že to bude těžké.

Snad to světlo na konci tohoto chladu spatřím. A doufám, že to bude brzy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hrobárová Dcéra Hrobárová Dcéra | Web | 21. dubna 2015 v 11:24 | Reagovat

Veľa šťastia!

2 Ronnie Ronnie | 21. dubna 2015 v 12:05 | Reagovat

[1]: Děkuju :-) Budu ho potřebovat.

3 Zita Zita | Web | 21. dubna 2015 v 13:32 | Reagovat

Ono se tohle děje nějak moc často, že člověka zčistajasna vyhodí těsně před uplynutím tříměsíční zkušební lhůty, bohužel...

Vezmou si většinou zase někoho jiného za nástupní plat, vždyť jich čeká na jedno místo určitě dost. Je mi to líto, snad brzy najdete nejakou lepší práci se slušným šéfem.

4 Mental Princess / Alessa Mental Princess / Alessa | Web | 24. dubna 2015 v 12:41 | Reagovat

No, tak snad brzo něco seženeš! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.