Tak už to chodí.

16. května 2015 v 17:11 | Ronnie |  Téma týdne
Kolikrát jste se kamaráda či kamarádky zeptali, jak se mají, a přitom vás to vůbec nezajímalo? Asi hodněkrát, co si budeme nalhávat. Tak proč potom brečíme doma v koutě, že nás nikdo nemá rád, že nikoho nezajímáme, že nemáme pravé kamarády, když ani tu pitomou otázku "Jak se máš?" nemyslíme vážně? Proč očekáváme tolik, ale sami dáváme tak málo?

V poslední době si na Facebooku všímám všech těch "strašně dojemných obrázků", kde vyzdvihujete přátelství a lásku, ochotu, upřímnost a štěstí. Ale kdo je v dnešní době opravdu upřímný? Kdo je ochotný, milující, šťastný? Vždyť si jen stále na všechno stěžujeme. Že nemáme mobil, co jsme si vždycky tak moc přáli. Že nemáme toho pana vysněného. A když už nám někdo řekne něco upřímně a od plic, brečíme, že se proti nám spiknul celý svět.

Když se proti vám spikne svět, mohu vám na to říct jen jedno: Svět to nezajímá. Někdy to nezajímá ani naše příbuzné, lidi, co tak milujeme.

Nezájem je tak moc rozšířená věc. Je až hrozně, kolik videí s nemocnými dětmi jste mohli vidět, ale stejně co, pobrečíte si, řeknete, jak je to hrozné, ale jdete dál. Ten nezájem je až do nebe volající. Nedávno jsem viděla Střepiny, na které se jinak nedívám. A zahlídla jsem reportáž, kde je malý klučina, co trpí obrnou. Jeho dědeček denně ujede několik desítek kilometrů, aby nasbíral další a další vršky od plastových lahví. Ale za 1 plný kbelík dostane jen asi 25,-Kč. A léčba jde do statisíců. Když jsem tento odkaz hodila na FB a napsala něco ve smyslu, ať se na to lidé podívají a pomohou......škoda mluvit, víc zájmu projeví tučňák se slunečními brýlemi, který je snad 20x sdílen!

Já začala sbírat vršky a doufám, že jich budu mít brzy hodně a že moji příbuzní začnou sbírat taky a že je budu moci tomu malému poslat a alespoň trochu mu pomůžu. Ne, nechci to dělat proto, aby si ostatní říkali, jak dobrosrdečná jsem. Prostě mi toho malého bylo líto a sbírat vršky snad není tak nic hrozného a těžkého. Peníze bych neposlala, protože vlastně nikdy nevíte, kam se dostanou a je to více ošemetné. U vršků se nebojím, protože kdo by se otravoval si je někam jít proměnit za těch pár korun? Ale já vím, že těch pár korun alespoň trochu tomu klukovi pomohou. A zase bude o kousek blíže k léčbě, kterou potřebuje.

Takže lidi, zkuste projevovat méně nezájmu, uvidíte, že svět se vám pak bude zdát o něco lepší a nebudete brečet doma v rohu, že vás nemá nikdo rád. A víte, jak to vím? Sama to pociťuji....protože není důležité mít 1000 přátel na FB, ale pociťovat to, že někde uvnitř se můžete stát přítelem malého klučiny, který touží po tom, aby se mohl standardně pohybovat a mluvit jako vy. Alespoň trochu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.